Štěnice

Štěnice

 Asi neexistuje horší přirovnání, než když se o někom řekne, že je "jako štěnice". A je to právem, protože štěnice je schopná všude vlézt, stále otravovat a není způsob, jak se jí jednoduše zbavit. Tento hmyz totiž naprosto znemožní zdravý a hluboký spánek, navíc je i doba strávená na zamořeném lůžku doslova traumatizující a ráno se člověk probouzí nevyspalý, nervózní a hlavně pokousaný. A to je asi nejméně příjemné, štípance neustále svědí a jsou na pohled nevzhledné, doslova odpudivé.

 Štěnice domácí nebo postelní je hmyz o velikosti od 4 do 8 milimetrů velký s tělem velmi plochým rezavě hnědým. Živí se jen sáním krve různých teplokrevných živočichů, ovšem nežije na jejich těle stále, ale přes den se ukrývá a sát přilézá zejména v noci. Za světla se může skrývat vlastně kdekoliv, ve spárách v nábytku, za tapetami nebo i rámy obrazů, dokonce v elektrických zásuvkách a jiných zařízeních, v podlaze a to ještě se nezmiňujeme o textilu, potazích, záclonách apod. Právě to, že je štěnice velmi plochá, může být skryta v těch nejmenších skulinách. Pokud jde o prostředí, snese teploty pod bodem mrazu a dokonce bez potravy přežije i celý půlrok. Oplodněná samička dokáže snést každý den několik vajíček, larvy se z nich pak líhnou asi po 15 až 20 dnech. Larvy se potom vyvíjejí asi 40 dnů a pětkrát se přitom svlékají a mezitím vždy sají krev. 

 Štěnice je normálními prostředky nezničitelná, resp. ji nedostaneme z interiéru, vždy je nutno využít služeb profesionální firmy. Štěnice je tak životaschopná, odolná, že když se například vyskytne v jednom bytě panelového domu, je nutno vydesinfikovat všechny byly pod i nad ním. Štěnice se hubí postřiky či fumigací. Postřik obsahující kontaktní látky se musí dostat do styku se štěnicí, což je obtížné, protože se ne vždy podaří najít její úkryty.